Minulost je mrtvá, život začal právě teď

20.06.2021

Je to pár dní, co jsem dočetla knihu s názvem Minulost je mrtvá, život začal právě teď od Vladimíra Kafky. Byl to muž, který měl asi pestrý život a to nejen díky barvám, které používal pro své obrazy. Vladimír již opustil náš hmotný svět, ale ještě před tím sepsal tuto studnici moudrosti. Mohu jen odhadovat, ale pravděpodobně díky všem svým životním zkušenostem a výzvám získal obrovský nadhled.


Knížku mi půjčila jedna báječná a inspirativní žena. A protože jsem při jejím čtení jen souhlasně pokyvovala, chtěla bych se podělit o pár myšlenek, které se mnou velmi rezonovaly. Třeba zabrnkají na strunu i někomu, kdo si to právě teď potřebuje přečíst.

"Před dvěma roky mě navštívila krásná žena středního věku. Hned ve dveřích mě překvapila černými brýlemi a silným make-upem na obličeji. Když odložila brýle, spatřil jsem její tvář plnou modřin a oči zalité slzami. Deset let je vdaná za muže, kterého stále miluje. Mají spolu dva zdravé děti. Manžel jezdí s kamionem po celé Evropě a to je pochopitelně časově náročné. Odjíždí pokaždé minimálně na týden a jeho žena zůstává sama s dětmi. Po návratu ji manžel vždy ztluče, například, když zjistí, že šla sama bez dětí na nákup. (...) Byl to smutný žárlivý příběh, ale nejhorší na tom bylo, že dotyčná paní stále svého manžela milovala. Dokonce ho obdivovala a vůbec se v tom neorientovala. Přitom to byla půvabná a inteligentní žena, která by rozhodně neměla problém seznámit se s jinými muži. Byla vzdělaná, měla spoustu zájmů a mnoho zajímavých nabídek zaměstnání. Rozmlouvali jsme dlouho o jejím životě, také o rodičích a o jejím dětství. Najednou změnila výraz a rozpomněla se jak ji i starší sestru hlídal a vychovával pouze otec. Jejich matka je opustila a odešla od rodiny. Otec zůstal na výchovu sám. Vždycky, když neposlechla nebo neudělala to, co nařídil, s "láskou" ji fyzicky potrestal. Nařezal jí se slovy: "Protože tě miluji, musím ti nasekat, aby ses v životě dokázala prosadit." V ten okamžik mi bylo jasné, že celých dalších třicet let si tato žena v sobě spojovala lásku s násilím."

Tento příběh velmi silně zahrál na mou strunu. Asi proto, že jsem to sama zažila. Ne tedy způsobem, kdy by mi partner ubližoval fyzicky. V mém případě to probíhalo na psychické úrovni. Což je mnohem sofistikovanější způsob. Není to sice vidět, ale bolí to úplně stejně.

Krásná ukázka emočních vzorců, které jsme přebrali od svých rodičů. Od Bohů, ke kterým jsme jako děti vzhlíželi. Oni však nedokázali dohlédnout následků svých činů a slov. Nedělali to vědomě. Dělali to tak, jak nejlépe v danou chvíli uměli. Některých vzorců jsme si vědomi, některé jsou uložené v našem podvědomí. Když si tyto vzorce zvědomíme a pracujeme s nimi, není již důvod pokračovat v zajetých kolejích. To přesně udělala i žena z příběhu, a nakonec našla odvahu od manžela odejít. To stejné jsem udělala já a dokázala se vymanit ze vztahu, který by mě zničil. A to stejné může udělat kdokoliv další, kdo již nechce být obětí, ale tvůrcem svého života. A nejen ve vztazích, ale v jakékoliv oblasti našeho života.

A když jsme u toho tvoření, tak další myšlenka, se kterou souzním:

"Na duchovní principy chování jsme zapomněli a přestali rozlišovat mezi vnitřní ohleduplnou čistotou a povrchním gestem. Duševně líný člověk má sníženou rozlišovací schopnost, a tak si vnímání života zužuje. Situaci umí rozlišit maximálně na černou a bílou (...). Má následně sníženou možnost prociťování a omezenou svobodu volby, což mu brání jednat tvůrčím způsobem. Takoví lidé se často počínají agresivně ze strachu a z pocitu závislosti na ostatních. Trpí nedostatky všeho možného, hlavně lásky, a také ji skutečně potřebují a vyžadují často až agresivně. Naopak lidé, kteří se duchovně projevují s láskou v srdci, mají akční rádius velmi široký. Vyvíjejí různé aktivity a je pro ně charakteristické široké spektrum životních zájmů. Život se u nich projevuje radostí ve všem, co dělají."

Není to tak dlouho, co jsem si uvědomila, že v životě nemusím trpět. Naopak. Život máme proto, abychom jej žili a prožívali naplno. V radosti, lehkosti a lásce. Což neznamená, že někdy nepřijde zkouška, která nás třeba i trochu rozloží. To však jen proto, abychom ještě odhodili to, co nám již neslouží a mohli se posunout blíž svému středu a své pravé podstatě. Jakmile odhodíme svá stará přesvědčení, programy a vzorce, naše prožitky se stávají ještě plnějšími a život prostě plyne. Je tak nějak jednodušší a průzračnější. Pravdivější.

"Život miluje lidi, kteří milují život! Jedno tvoří druhé a v rovnováze jsou jedním. Spokojenost nastává přijetím protikladů v celistvosti uvnitř středu naší bytosti."

Děkujeme, Vladimíre.