Nemoc jako životní křižovatka

08.06.2021

Před pár měsíci mi moje známá sdělila, že její příbuzné byla diagnostikována rakovina. Byla z toho pochopitelně rozrušená. Chvíli jsme se na to téma bavily a já poté cítila, že mám udělat víc než jen popřát brzké uzdravení. "Něco" mě vedlo k sepsání e-mailu s různými odkazy a myšlenkami. Můžeme to nazvat třeba jako inspiraci pro další zkoumání. 


Přišlo mi jako bych to ani nepsala já. V tu chvíli jsem byla pouze prostředníkem ťukajícím do klávesnice slova, která odněkud proudila. E-mail jsem sepsala během několika minut a odeslala.

O pár týdnů později mi napsala klientka, která dřív navštěvovala mé lekce jógy, že je z ní onkologický pacient. Rakovina prsu. Při čtení těch slov jsem tomu nějak nemohla věřit. Sepsaný text na toto téma jsem jí přeposlala se slovy, aby si z něj "vyzobla" to, co potřebuje. To stejné jsem udělala o několik týdnů později znovu, když mi napsala další moje známá, že jí také diagnostikovaly rakovinu prsu.

V tomto kontextu to zní asi zvláštně, ale přiznám se, že jsem nadšená, jak tyto dvě báječné ženy celou situaci uchopily. Obě podstupují klasickou léčbu pod lékařským dozorem a zároveň kompletně přehodnotily svůj život. Začaly si uvědomovat příčiny, které je k této ne-moci dovedly a rozhodly se jednat. Změnily stravu, přístup k životu a využívají i různé přírodní léčebné prostředky. Jejich kroky s pokorou sleduji, a tak nějak cítím, že jdou tím správným směrem. Směrem k sebe-poznání, a tudíž směrem k uzdravení.

Tento týden jsem se dozvěděla o další ženě, která si vyslechla stejnou diagnózu. Opět jsem sepsaný text přeposlala a řekla si, že tuto "inspiraci" zveřejním. Třeba bude ku prospěchu i někomu dalšímu. Slovo "INSPIRACE" zdůrazňuji, protože to není návod, ani doporučení. Rozhodně nemám pocit, že můžu někomu radit. Jsem ale žena, která se zajímá o život, zdraví, lidskou psychiku a souvislosti mezi tím vším. A tak se mohu podělit o informace, které vnímám, že by mohly posloužit i ostatním. Jak s informacemi každý naloží už je pouze na něm samotném.

Ještě ve zkratce k této konkrétní diagnóze - rakovinu prsu u žen vnímám jako důsledek potlačení ženství a sebe sama. Zkrátka jako životní křižovatku, na které se můžeme rozhodnout, jestli se naučíme jít v souladu se sebou samými nebo budeme pokračovat v zajetých kolejích a půjdeme proti sobě.

Ať je nám jakýkoliv projev na fyzické úrovni pochopenou učební látkou, která nás přiblíží k sobě samým. A ať je zkoušek v této podobě zapotřebí co nejméně.

A teď již ta slíbená INSPIRACE:

Na začátek chci zmínit jednu věc, se kterou souzním a která podle mě dává obrovskou naději na uzdravení. Dr. Bradley Nelson (terapeut, který pracuje s emocemi) říká:

"Když vám lékař řekne, že neexistuje žádná léčba, ve skutečnosti tím myslí, že nemůžete být vyléčeni pomocí léků nebo chirurgicky."

Je totiž mnoho případů, tzv. zázračných uzdravení, kterým lékaři nedávali naději a přesto se uzdravili. Proto, s veškerým respektem k lékařům a zdravotníkům, je důležité nebrat jejich slova jako dogma, protože i oni se mohou mýlit. Jeden ze známých případů je např. Clemens Kuby, který, přestože má prokazatelně přerušenou míchu po pádu z výšky a podle lékařů by měl být ochrnutý, chodí. Často o něm mluví Jaroslav Dušek. V tomto videu vypráví jeho příběh přibližně od 12. minuty:

Úžasnou inspirací mohou být přednášky a rozhovory s lékařem funkční medicíny Honzou Vojáčkem, který vnímá zdraví komplexně a z více směrů. Pracuje na klinice Endala. Tuším, že objednací lhůty budou delší a klient/pacient si musí léčbu hradit sám. Na to je potřeba se doptat a v případně objednání asi i říct, že je to urgentní a třeba budou schopni najít brzký termín. Zde například jeden z rozhovorů na téma Umění být zdráv:

Rakouský lékař Peter Altenberg řekl: "Nemoc je výkřik ublížené duše." Proto je vždy třeba pracovat na všech úrovních - na fyzické, mentální, emoční i té duševní. Jsme totiž jeden celek a to, co se vyskytne na fyzické úrovni (ve formě bolesti nebo nemoci) je už pouze důsledek a taková červená blikající kontrolka, kterou nám dává naše duše najevo, že je potřeba v našem životě něco změnit. Nemoc se nestane přes noc, jen dost často přehlížíme signály a "volání" našeho vyššího já, takže nám to potom musí dát vědět mnohem rázněji a ve formě, ve které si toho konečně všimneme.

Je důležité tu nemoc přijmout a nebojovat s ní. Zní to zvláštně, ale vlastně se s ní skamarádit, přijmout ji a vyjádřit vděčnost za to, že nám přišla něco sdělit. Je to taková naše učební látka a je tedy třeba rozklíčovat tu příčinu, proč se v našem životě objevila, protože to není náhoda. Většinou jsou za tím multifaktoriální příčiny a určitě je dobré se zaměřit i na stravování, celkový životní styl (pohyb, relaxace, pobyt v přírodě..) a také na emoce. Potlačované a nezpracované emoce, které se drží v našem podvědomí a které vznikly během našeho současného života (i těch minulých) nás nesmírně ovlivňují. Pokud nejsou zpracovány a uvolněny, přemění se na ne-moc (stav, kdy nad sebou nemáme moc).

Tady je pár konkrétních tipů, se kterými bych zkusila začít:

  • Meditace např. podle Bruna Groeninga, který byl uznávaným léčitelem a pomohl uzdravit tisíce lidí (lze buď ležet s pokrčenýma nohama, aby se chodidla dotýkala země a nebo sedět bez překřížených nohou, s rovnými zády).
  • Dechové techniky např. podle Wima Hofa
  • Zařadila bych i několikadenní půst nebo alespoň přerušovaný půst, kdy má tělo možnost bez zatížení obnovovat tkáně.
  • Vysoké dávky vitamínu C podávané nitrožilně. Dnes už to dělají na různých klinikách hlavně jako prevenci a podporu imunitního systému. Podle studií, které byly již před lety provedeny (jen nebyly po chuti farmaceutickým firmám, proto nebyly publikovány nebo byly "zameteny" pod koberec), mají vysoké dávky vitamínu C příznivé účinky v léčbě.
  • Určitě je třeba hodně relaxovat, meditovat, zařadit např. i jemnou jógu a opravdu pracovat na všech úrovních.

Z terapeutů mne napadají:

Jinak já můžu nabídnout namíchání Bachových esencí, jako podpůrnou terapii - pracuje velmi jemně s emočními a psychickými stavy. Je čistě přírodní, bez vedlejších účinků a lze ji kombinovat s jakoukoliv jinou terapií. Více informací mám na svých stránkách.

To je tak, co mě teď napadlo. Podle toho, jak to vnímám já, je důležité být otevřená různým možnostem a vybrat si to, co se mnou souzní. Naše mysl je totiž neskutečně mocná a záleží jen na tom, čemu my sami uvěříme.

S láskou. Zuzka


A ještě jedno video "pod čarou" o emocích a nemocích, které jsme před pár týdny natočily s Hankou Šemíkovou: